50 na 50
Nemůžu se zbavit pocitu, že práce, kterou dělám není správná. Za prvé mě poměrně dost vyčerpává, ale to snad každý kdo s lidmi dělá, zná. Není jednoduché něco vysvětlovat dokolečka a dokola, furt se poslouchat jako kafemlejnek. A taky poslouchat nářky pacientů, kteří se ze mě dělají vrbu. Což do jisté míry je pro mojí práci třeba, protože mi tím prozradí spousty věcí, které mi můžou pomoct pochopit problém, s kterým přicházejí, ale na druhou stranu můj minimozeček nemá žádnou samočistící schopnost a neodstraňuje přebytečné informace a hlavně emoce. Takže většinou z práce přicházím vymačkaná jako citron do čaje, totálně bez vitamínů. A další věc je, že i když se snažím naslouchat, a pomoct jak můžu, úspěšnost je +/- 50 na 50. Zrovna dneska mi udělala radost jedna paní, když přišla po 2 terapiích a říkala, že jí je mnohem líp. A hodinu na to poslouchám nářky jiné osoby, že problémy zůstavají pořád stejné. A to upadám do beznaděje, prostě nevím jak dál. A tak rezignuju.... Jsem neschopná!!!