Slovensko 2006
4. 9. 2006
Jediná dovolená, který mě tento rok čekala už je za mnou. Od 19. do
26.srpna jsem byla s partou z Liberce a Jablonce(Mike, Ondra, Kuba, Jana, Kačka) a Zuzkou s Martinem na Slovensku na stejném místě
jako loni, tzn. na chatě Jahoda nedaleko Jakubovan u Liptovského
Mikuláše.
Musím říct, že to místo mě úplně pohltilo a chtěla bych se tam vracet pořád. Západní Tatry mi prostě učarovaly... Už při cestě vlakem jsem kolem šesté ráno nemohla spát, protože jsem věděla že se začnou objevovat ty nebezpečně špičaté ostré vrcholky hor, které z mojí rodné Šumavy vůbec neznám. Neděle a pondělí byly odpočinkové a nakupovací dny, protože na nákup jsme museli pěšky a autobusem, byl to výlet na celý den. A v úterý nás čekala túra v Roháčích. Mike, který Tatry zná nejvíc nám vymyslel trasu, naneštěstí s námi nemohl jít, protože si v den odjezdu vyvrkl kotník... a mj. mu vymyslel jméno Marcel. Takže Mike a Marcel nás ráno vyfotili před chatou, to jsme byli ještě v plné síle a vyrazili jsme. Od chaty jsme šli k rozcestí u hotelu Mír, pak Račkovou dolinou k nějaké salaši (jmeno si nepamutuju). Od salaše směrem k polským hranicím nás čekal největší krpál hore. Počasí se střídalo od skoro jasna až po bouřkově zataženo, přesto nezačalo pršet. Vystoupali jsme na polské hranice a ten výhled, který se nám naskytl byl bezpochyby, to největší zadostiučinění za trmácení se po kolmém kopci vzhůru. Jenže pak nás čekala mnohem náročnější část, a to hřebonový sestup opět do údolí. Zhoršilo se počasí, tak že začali padat ledové kuličky místo deště, klouzali jsme po hladkých kamenech a nebylo kam se schovat. Déšť netrval dlouho, a opět se vyčasilo, jenže v tomto pořadí se to opakovalo asi 3x:-( a hřebeny nebraly konce. Vždycky jsme si říkali, že ten vrcholek na obzoru už je poslední, ale za ním se objevilo dalších sedm.... U mě se dostavila krize asi za dvě hodiny, pěkně se mi motala hlava při pohledu dolů - na obě strany byl totiž nehorázně prudký sráz někam do pekel. Byla zima, člověk byl provlhlý a nohy přestávaly poslouchat a motaly se jedna přes druhou. A jako napotvoru, když se na chvíli vyčasilo, jsme viděli jako dole v nížinách je slunečno a pěknoučko. Asi po 4 hodinách na vrcholech jsme konečně začli prudčeji klesat "do kleče" a pak do lesa... Sráz lesembyl sice také ostrý, ale přeci jen už člověk došlapoval do měkkého a nemusel být tak v pozoru, kam šlápne a jestli zrovna nepsadne. Zpáteční cesta po Tatranské magistrále na chatu už byla jen "příjemná" procházka. ale...celkově...myslím, že to stálo za to... následující probělý večer a noc byl více než veselý, díky nevyčerpatelné zásobě chlastu, který putovak s naámi už z čech a jehož zásoby jsmenotně posíli na Slovensku..Středa byla odpočinková, a v noci dorazila Kačka. Akce objednávání taxi byla také nanejvýš povedená. Čtvrtek jsme my dívky (já, Kačka a Jana) ignorovaly snahu udělat malý výlet a zůstaly jsme na chatě, kluci(Mike, Ondra a Kuba) šli do Mikuláše na nákup a na pivko, a Zuzka s Martinem šli aktivně do nějakých jeskyní. pokus o další probdělou noc jako vždy bojkotoval Kuba, a nakonec jsme jen já Jana, kačka a Ondra do noci koukali na Jak se krotí krokodýli :-) V pátek jsme udělali procházku pro Důchodce ve Vysokých - od Štrbského plesa k Popradskému plesu, pak na Symbolický cintorín a pak zpět na Štrbské. Kde jsem si udělala obrovskou radost zakoupeným košíkem... Mají je tam opravdu velmi pěkné a říkají, že to je všechno ruční práce a každý je originál. Busem jsme se svezli jen do Pribyliny a zbytek k chatě opět dojít pešky. Po cestě mě Mike zatáhl do vystrašovací akce, schovali jsme se do smrčin a čekali až dorazí zbytek osazenstva, pak Mike vybafl a jediný kdo se pořádně lekl byla Jana, která mu zanadávala do čůráků...
večer už byl odpočinkový a sobota ve znamení úklidu.. to už byla poněkud posmutnělá nálada - nj návrat... cesta vlakem uběhla rychle, částečně jsme ji všichni prospali...
.....
tak snad zase za rok
.....
ps: foto bude následovat v zápětí
Musím říct, že to místo mě úplně pohltilo a chtěla bych se tam vracet pořád. Západní Tatry mi prostě učarovaly... Už při cestě vlakem jsem kolem šesté ráno nemohla spát, protože jsem věděla že se začnou objevovat ty nebezpečně špičaté ostré vrcholky hor, které z mojí rodné Šumavy vůbec neznám. Neděle a pondělí byly odpočinkové a nakupovací dny, protože na nákup jsme museli pěšky a autobusem, byl to výlet na celý den. A v úterý nás čekala túra v Roháčích. Mike, který Tatry zná nejvíc nám vymyslel trasu, naneštěstí s námi nemohl jít, protože si v den odjezdu vyvrkl kotník... a mj. mu vymyslel jméno Marcel. Takže Mike a Marcel nás ráno vyfotili před chatou, to jsme byli ještě v plné síle a vyrazili jsme. Od chaty jsme šli k rozcestí u hotelu Mír, pak Račkovou dolinou k nějaké salaši (jmeno si nepamutuju). Od salaše směrem k polským hranicím nás čekal největší krpál hore. Počasí se střídalo od skoro jasna až po bouřkově zataženo, přesto nezačalo pršet. Vystoupali jsme na polské hranice a ten výhled, který se nám naskytl byl bezpochyby, to největší zadostiučinění za trmácení se po kolmém kopci vzhůru. Jenže pak nás čekala mnohem náročnější část, a to hřebonový sestup opět do údolí. Zhoršilo se počasí, tak že začali padat ledové kuličky místo deště, klouzali jsme po hladkých kamenech a nebylo kam se schovat. Déšť netrval dlouho, a opět se vyčasilo, jenže v tomto pořadí se to opakovalo asi 3x:-( a hřebeny nebraly konce. Vždycky jsme si říkali, že ten vrcholek na obzoru už je poslední, ale za ním se objevilo dalších sedm.... U mě se dostavila krize asi za dvě hodiny, pěkně se mi motala hlava při pohledu dolů - na obě strany byl totiž nehorázně prudký sráz někam do pekel. Byla zima, člověk byl provlhlý a nohy přestávaly poslouchat a motaly se jedna přes druhou. A jako napotvoru, když se na chvíli vyčasilo, jsme viděli jako dole v nížinách je slunečno a pěknoučko. Asi po 4 hodinách na vrcholech jsme konečně začli prudčeji klesat "do kleče" a pak do lesa... Sráz lesembyl sice také ostrý, ale přeci jen už člověk došlapoval do měkkého a nemusel být tak v pozoru, kam šlápne a jestli zrovna nepsadne. Zpáteční cesta po Tatranské magistrále na chatu už byla jen "příjemná" procházka. ale...celkově...myslím, že to stálo za to... následující probělý večer a noc byl více než veselý, díky nevyčerpatelné zásobě chlastu, který putovak s naámi už z čech a jehož zásoby jsmenotně posíli na Slovensku..Středa byla odpočinková, a v noci dorazila Kačka. Akce objednávání taxi byla také nanejvýš povedená. Čtvrtek jsme my dívky (já, Kačka a Jana) ignorovaly snahu udělat malý výlet a zůstaly jsme na chatě, kluci(Mike, Ondra a Kuba) šli do Mikuláše na nákup a na pivko, a Zuzka s Martinem šli aktivně do nějakých jeskyní. pokus o další probdělou noc jako vždy bojkotoval Kuba, a nakonec jsme jen já Jana, kačka a Ondra do noci koukali na Jak se krotí krokodýli :-) V pátek jsme udělali procházku pro Důchodce ve Vysokých - od Štrbského plesa k Popradskému plesu, pak na Symbolický cintorín a pak zpět na Štrbské. Kde jsem si udělala obrovskou radost zakoupeným košíkem... Mají je tam opravdu velmi pěkné a říkají, že to je všechno ruční práce a každý je originál. Busem jsme se svezli jen do Pribyliny a zbytek k chatě opět dojít pešky. Po cestě mě Mike zatáhl do vystrašovací akce, schovali jsme se do smrčin a čekali až dorazí zbytek osazenstva, pak Mike vybafl a jediný kdo se pořádně lekl byla Jana, která mu zanadávala do čůráků...
večer už byl odpočinkový a sobota ve znamení úklidu.. to už byla poněkud posmutnělá nálada - nj návrat... cesta vlakem uběhla rychle, částečně jsme ji všichni prospali...
.....
tak snad zase za rok
.....
ps: foto bude následovat v zápětí
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář